Eliška
20.ledna 2013

Poznali jsme se s mou ženu Jitkou už před delší dobou, ale vzali jsme se po mnoha peripetiích až v jejích 33 letech. Nejvyšší čas mít miminko, říkali jsme si. Ale čas běžel a pořád nic. Dost dlouho nám trvalo, než jsme se „rozhoupali“ a začali situaci řešit… pak jsme ale udělali zdravotně oba maximum. Už jsme se skoro loučili s představou vlastního rodičovství – ale nakonec moje žena přece jen otěhotněla. Bylo jí 38 let, takže jsme měli obavy, jak bude těhotenství probíhat. Probíhalo ale nadmíru dobře. Již několik měsíců před porodem byla Jitka rozhodnuta, že bude chtít mít u porodu kromě mne i dulu, zjistila si kontakty a po dobrých referencích oslovila paní Moniku Morsteinovou. Roli v tomto rozhodnutí hrálo také to, že jsme chtěli rodit v Mělníku, kde nám vyhovoval přístup k rodičkám, a kde s paní Morsteinovou spolupracují. Osobní návštěvou jsme se s paní Morsteinovou seznámili a zapůsobila na nás velmi příznivě. Poradila nám, co vše dělat před porodem a zapůjčila vhodné přípravné pomůcky. Vyhovovala nám rovněž možnost telefonických a internetových konzultací.
Bydlíme poměrně daleko od všech okolních porodnic, proto jsme měli trochu obavy, jak vše stihneme. Nakonec Jitka přenášela asi tři dny, po kterých jsme jeli na pravidelnou kontrolu. Při té usoudili, že si už Jitku v porodnici nechají a když jí navečer asi za dvě hodiny vytekla plodová voda, bylo očividné, že přišel i čas zavolat dule. Přes značnou vzdálenost stihla paní Morsteinová přijet velmi rychle, takže s námi byla od prvních chvil na porodním sále s maximální iniciativou. Věděla přesně, co v které chvíli dělat, a mohli jsme se na její duševní i fyzickou podporu zcela spolehnout a absolvovat většinu pětihodinového porodu bez přítomnosti zdravotnického týmu. Především jí tedy vděčíme za to, že Jitčin porod proběhl zcela bez problémů, naprosto přirozeně a tak klidně, jak je to jen u porodů možné. Narodila se nám krásná a zdravá Eliška, která po všech stránkách prospívá a brzy oslaví půl roku. Díky dule, které jsme oba důvěřovali, jsem se i já cítil během porodu zcela klidně a snadno tak přijal roli občasného pomocníka a po porodu si miminko přivinul… Všem mužům, kteří se své přítomnosti u porodu obávají buď proto, že by nezvládli nároky psychické a fyzické podpory, nebo proto, že by u něj nebyli své ženě a přicházejícímu dítěti nic platní, proto mohu „mužsko-dulí“ tým vřele doporučit. A Jitka dodává: Paní Moniko, děkujeme vám! Bude-li nám dopřáno mít ještě jedno miminko, rádi se na vás obrátíme s prosbou o pomoc.
Dočkalovi, Libčice, leden 2013
Zpět na reference