Oliver
17.března 2020

I cesta je cíl.
Moniko, děkuji! Především za to, že jsi mě doprovodila cestou, na jejímž konci na mě čekal náš syn Oliver. Nebyla to pro mě cesta lehká. V řadě okamžiků mě zaskočila. Nepřipravenou. Vyčerpanou. Plnou pochyb, obav a strachu. Zpětně řadu okamžiků vnímám jako silný zážitek, který mi o mě samotné prozradil řadu nových věcí. A já jsem především vděčná. Byla jsi pro mě během porodu silným ženským elementem. Klidným přístavem v době té největší bouře. Oporou, která přesně věděla co dělat. Co říkat. V ten jediný správný okamžik. Stačil mi na Tebe jediný pohled a cítila jsem se lépe. Jediný stisk ruky a byla jsem klidnější. Skvěle jsi doplnila mého manžela, který pro mě byl na straně druhé silnou emocionální podporou a motivací.
Jsem přesvědčená, že díky Tvé péči, radám, povzbuzení, uklidnění a samotné přítomnosti jsem přivedla na svět tu nejkrásnější bytost pod sluncem 😊
A já Ti upřímně děkuji. Za vše, co jsi pro mě udělala. Za nás tři!
Natálie, Praha