Samík
20.září 2009

Přirozené porody mě moc oslovují. Je to ten nejkrásnější zázrak, který si my ženy můžeme dopřát. Ráda se o pocit z něj podělím.
S dulou Monikou se známe už delší dobu, takže mám tu možnost se dozvídat v tomto směru zkušenosti, které vedou i nevedou k hladkému porodu. Bylo tedy přirozené požádat ji o doprovázení v těhotenství i při porodu.
V den „D“ v 10 večer jsme s přítelem hladili přes bříško našeho synka Samuela a lákali ho mezi nás na svět. Náznaky porodu mě vzbudily v půl třetí ráno a na porodní sál jsme se s přítelem dostali v 6 ráno. Byla jsem otevřená na 8 cm, takže když na mé přání přijela dula, už jsem pomalu končila druhou dobu porodní. Při jejím příchodu to pro mě byla chvíle obrovské úlevy. Cítila jsem z ní klid a podporu, kterou mi může dát opravdu jenom ta žena, která nenutí, přesto povzbuzuje, je v obrovském klidu a nadhledu a sdílí v tu chvíli se mnou ženskost jako takovou. Nechci tím snižovat přítomnost a podporu svého přítele - děkuji za ni, je obohacující jiným způsobem.
Přes drobný protest lékařů moje dula navrhla porod ve stoje a za to jsem moc vděčná. Vzpomínám si, že jsem nebyla schopná s lékaři mezi kontrakcemi probírat, která poloha je pro mě přijatelnější a přirozenější. Raději jsem tento čas věnovala odpočinku a nabírání sil na další akci. Přítel a dula mi podpírali ruce a já jsem měla krásnou možnost porodit ve stoje, bez nástřihu i natržení, bez jakýchkoliv podpůrných léků. Krásnější porod jsem si nemohla ani přát! Za hodinku byl Samík na světě. Synka jsem si vzala hned sama do rukou - byl to ten nejúžasnější zážitek si jej přitisknout na své tělo a chvilku se tak nově poznávat.
I když vím, že porod je „pouze“ o mém sladění se s miminkem - naše společná práce při klubání se na svět, podpora duly v tak intimní chvilce byla pro mě nepostradatelná. Ráda si tuto přítomnost třeba ještě někdy zopakuji. Veliké díky dule Monice.

Září 2009, Praha - Monika Hnatová
Zpět na reference