Tára
15.října 2008
Od začátku těhotenství jsem cítila, že bych ráda porodila doma s porodní asistentkou, dulou a svým mužem. S Monikou jsem se znala několik let, jsme navíc téměř sousedky a ještě ke všemu máme podobný názor na věci vně i uvnitř. Bylo pro mě radostné a tak nějak samozřejmé ji o doprovod požádat.
Porod byl dlouhý a Monika s mým mužem mi pomáhali tak, že z nich lil pot, byli něžní a trpěliví a nikdy na tuto pomoc nezapomenu. Vše probíhalo klidně, v krásné domácí atmosféře. Přes to všechno se mi doma porodit nepodařilo, v závěru se mi zastavily kontrakce a dál mi to prostě nešlo a nešlo. Po určité době už bylo jasné, že je třeba medikamentů, aby se porod dále neprodlužoval, takže jsme se všichni přemístili do neratovické porodnice a naše úžasné a zdravé miminko se za několik dalších hodin narodilo tam. Monika mi ještě pomohla i v době, kdy jsem zpětně vstřebávala průběh porodu a trápila se různými výčitkami. Pomohla mi tyto záležitosti uvést na pravou míru, což je další životně důležitá pomoc.
Říjen 2008, Praha - Hedvika Marešová
Zpět na reference
Archiv
Už se ví, že přítomnost duly u porodu má v neposlední řadě i blahodárný vliv na nekomplikovaný nástup laktace, jednodušší sblížení s novorozencem a snížený výskyt poporodní deprese. Rodičky doprovázené dulou obvykle vzpomínají na porod s entusiasmem a s radostí.(viz. M.Klaus, J. Kennell: Mothering the Mother, 1993)