Karinka
10.července 2010
Když jsem přišla do jiného stavu, uvažovala jsem, koho si vezmu s sebou do porodnice. Přítele (ani žádného jiného muže) jsem u porodu nechtěla – cítím to jako ryze ženskou záležitost. Chvíli jsem uvažovala o mamince, ale zpětně jsem velmi ráda, že jsem si to rozmyslela – myslím, že by mé porodní bolesti protrpěla dvakrát víc než já. Vylučovací metodou jsem velmi brzy dospěla k dulám. Něco málo jsem o nich věděla a na internetu zjistila víc. Celý koncept duly jako zkušené průvodkyně ženy se mi velmi líbil. Pak už šlo jen o to vyhledat konkrétní dulu. V mém okolí nikdo přímou zkušenost neměl, a tak jsem dala na instinkt.
Objevila jsem nejprve Moničiny webové stránky, které mi byly velmi sympatické. Stejně tak i její fotografie. Napsala jsem ji, ona mi zavolala a domluvily jsme si schůzku. Byla jsem teprve v prvním trimestru a bylo mi pořád špatně od žaludku – každá cesta tramvají byla noční můra. Monika byla strašně hodná, pochopila situaci a přijela za mnou domů. Povídaly jsme si o porodu, o mých představách a pocitech. Monika mi velmi rozumně a citlivě popsala, co mohu očekávat od porodnice, kterou jsem si vybrala (Ústav péče o matku a dítě v pražském Podolí
, a já si tak potvrdila svou volbu. Svěřila jsem se Monice, že se už od puberty porodu velmi bojím. Monika byla přesně taková, jak jsem si ji představovala – vyzařoval z ní klid a zvláštní vnitřní síla, radost, která na mě velmi zapůsobila. Přečetla jsem si pak několik knih, které doporučovala na svých stránkách, a pod jejich vlivem (zejména Michel Odent) se můj mnohaletý strach z porodu postupně rozplynul. Dopadlo to tak, že jsem byla v posledním trimestru naprosto spokojená a klidná a na porod se těšila. Asi měsíc před porodem jsem byla u Moniky na návštěvě a konkrétně jsme probraly, jak asi bude porod probíhat. Bylo to poprvé, co jsem si dokázala představit, jak mi asi bude. Monika mi prostě jednotlivé fáze velmi plasticky předvedla. To bylo skvělé.Myslím, že pokud existuje něco jako ideální porod, tak jsem ho prožila. Dcerka přišla na svět přesně v termínu, ani o den dřív, ani později. Hlásila se asi dva dny, s Monikou jsem byla stále v kontaktu. Vždy mi napsala SMS, která mě povzbudila, protože jsem Monice věřila, že se na mě i moji dceru těší. Začala jsem rodit v neděli, vypravovala mě celá rodina (přítel, maminka, tatínek, tchyně, dokonce i sousedka) – jela jsem naprosto klidná a veselá. Snad proto a pak především díky Monice a osvícené, laskavé porodní asistentce – ačkoli to byl první porod – šlo všechno hladce a rychle. Na sál jsem přišla v devět večer (Monika dorazila 10 minut po mně) a v půl jedné ráno byla dcerka na světě. Bez jakýchkoli tišících prostředků, bez lékařských zásahů, bez nástřihu… U porodu byla pouze porodní asistentka a Monika – měla jsem veliké štěstí – obě výborně spolupracovaly a podporovaly mě.
Přítomnost Moniky pro mě byla zcela zásadní – byla opravdový průvodce – klidná, absolutně profesionální a přitom citlivá a vřelá. Dokázala mi vždycky pomoct překonat strach – a ten je podle mě při porodu vlastně ten největší nepřítel. Díky ní jsem věřila – až do konce, že to zvládnu. Nemusela jsem se ovládat, nemusela jsem se stydět. I když mě síla porodních bolestí i mého křiku zaskočila, Monika u mě stála, dýchala se mnou, držela mě za ruku, utěšovala mě, povzbuzovala, pomáhala porodní asistentce, která ji evidentně brala jako partnera, neboť už ji znala. Monika byla stále se mnou, ani na okamžik mě neopustila, což pro mě bylo strašně důležité. A já si uvědomila, jak těžkou práci Monika s každou rodící ženou podstupuje.
V neposlední řadě, když mi po porodu došly síly a nebyla jsem chvíli schopná vnímat nic než své bolavé tělo, věděla jsem, že si to mohu dovolit, protože moji dceru drží v náručí ta nejlaskavější „sudička“ na světě. A že si s ní povídá a vítá ji na svět přesně tak, jak by se to mělo udělat.
Jsem dule Monice vděčná za to, že jeden z nejtěžších dnů mého života dopadl tak, jak bych nikdy nedoufala. Strávily jsme spolu jen několik hodin, ale už navždy pro mě zůstane zcela zásadním, blízkým člověkem. Přála bych si, aby takového průvodce mohla mít u porodu každá žena.
Červenec 2010, Praha - Martina Schlegelová
Zpět na reference
Archiv
Už se ví, že přítomnost duly u porodu má v neposlední řadě i blahodárný vliv na nekomplikovaný nástup laktace, jednodušší sblížení s novorozencem a snížený výskyt poporodní deprese. Rodičky doprovázené dulou obvykle vzpomínají na porod s entusiasmem a s radostí.(viz. M.Klaus, J. Kennell: Mothering the Mother, 1993)