Josefínka
06.května 2011

Když jsem otěhotněla, ani mě nenapadlo mít u porodu dulu. Od začátku jsem věděla, že tam se mnou bude manžel a o přítomnosti někoho jiného – respektive „cizího“ člověka, jsem ani nepřemýšlela. Až asi v 7. měsíci těhotenství po jedné debatě s pár kamarádkami jsem změnila názor. Všechny se shodly na tom, že kdyby mohly porod vrátit zpátky, chtěly by tam určitě dulu, protože i přesto, že tam měly manžela, který je psychicky podporoval, mačkaly mu ruce při kontrakcích, jim tam chyběl někdo, kdo by tomu - jak to říct - rozuměl, kdo by je masíroval a alespoň jim částečně ulevil od bolesti, někoho, kdo by jim pomáhal dýchat, vysvětlil jim, co je potřeba, o co je vůbec možné požádat, atp. No a tak jsem si díky tomu i já řekla, že se po NĚJAKÉ TÉ dule podívám a uvidíme…
Od začátku jsem věděla, že ta paní, kterou hledám, mi bude muset padnout na první pohled do oka, že to musí být někdo, u koho mi nebude vadit představa, že se mě dotýká, a tak dále…až jsem si „vygůglila“ Moniku. Hned úvodní obrázek na jejích stránkách a poté fotka mi vypověděly, že to je ona. A taky že byla


Květen 2011, Barbora, Luboš a Josefínka Káclovi
Zpět na reference