Jaké je to rodit s dulou?
Kdo to je dula? Je to zkušená průvodkyně, která je pro rodičku velkou oporou i důvěrnou společnicí, dalo by se říci až ochránkyní, aby se budoucí maminka cítila v bezpečí, obzvláště přímo při porodu. Dula však není zdravotnicí či porodní asistentkou, nesmí zasahovat do porodního procesu. Být dulou znamená mít volnou profesi, která nenese žádný akreditovaný kurz posvěcený Ministerstvem zdravotnictví.
Záznam je k dispozici zde
Beseda s dulou a porodní asistentkou
Jaké rozdíly jsou mezi povinnostmi duly a porodní asistentky? V kterých porodnicích jsou duly vítanou pomocí a které duly nevidí rádi vůbec nikde, protože se pletou u porodu do záležitostí, které jim nepřísluší, a vznikají tak zbytečné konflikty a napětí mezi dulou a personálem nemocnice? Nebylo by ideální, kdyby si nemocnice duly najímaly samy, nebo dokonce kdyby se skloubila tato dvě povolání dohromady?
Porodní asistentka Iva Růžičková (Ústav pro péči o matku a dítě v Podolí), certifikovaná dula Monika Morsteinová, moderátorka Adéla Klingohrová
Záznam je k dispozici zde
Tenký led Dany Morávkové
Téma “porod doma nebo v porodnici” v diskuzním pořadu Tenký led Dany Morávkové. Hosté Lejla Abbasová, Monika Morsteinová a MUDr. Jiří Dvořák.
Záznam je k dispozici zde
ČT2 - Magazín Klíč - o dulách
Pokroky v medicíně vyhlížíme v očekávání, že utrpení, která nám způsobují dosud nevyléčitelná onemocnění, brzy skončí. Někdy se ale naopak potřebujeme vrátit s pokorou k moudrosti přírody a jejím darům, které nám pomáhají při volbě cesty za zdravím. Příběhy, do kterých dnes v Klíči nahlédneme, nás zavedou na vrcholy možností současné medicíny, ale také do hloubky lidské duše, když hledá a znovu v sobě probouzí hojivé síly na cestě k uzdravení. Navštívíme Institut klinické a experimentální medicíny, odkud se dnes vrací do života pacienti, kteří ještě před pár desítkami let neměli po selhání ledvin prakticky žádnou naději. Vážné onemocnění nebývá vítaným společníkem v žádném věku. Když přichází nečekaně na přelomu dětství a dospělosti, jsme o to víc nejen zaskočeni, ale možná i víc přípraveni se s překážkami a nemocí utkat. O síle a odvaze čelit problémům je první příběh pacienta, dnes již po úspěšné transplantaci ledviny.Najít bezpečné místo, mít důvěru v nejlepší podporu a odborou péči, ale mít také možnost s někým mluvit o svém strachu, svých potřebách a přáních. To jsou hodnoty, které rutinní lékařské zákroky mění v respektující partnerský vztah a přispívají k naplňování psychických a emočních potřeb pacientů. Jaké místo v tomto společném úsilí může mít dula, nově se u nás rodící pomáhající profese, která poskytuje emoční a psychickou podporu v těhotenství, porodu a šestinedělí a postupně se stává i uznávanou součástí týmu zdravotníků? Tak to je další téma, které bychom chtěli představit v našem pořadu Klíč.
Záznam je k dispozici zde
Supermáma TV Metropol
První část rozhovoru v pořadu Supermáma TV Metropol.
Druhá část rozhovoru v pořadu Supermáma TV Metropol.
Článek
Časopis Miminko - Dula stojí při ženě v dobrém i zlém (5.6. 2009)
Postřehy a zkušenosti duly Moniky Morsteinové
Pracuji jako dula. To znamená, že poskytuji služby zaměřené na psychickou pomoc ženám během porodu a v období po něm. Dula není zdravotnickým pracovníkem, prochází ale odbornou přípravou. Její činnost doplňuje péči lékařů a porodních asistentek. Když se stane, že mají tito porodničtí odborníci plné ruce práce se svými povinnostmi, mohu právě já rodičce dodávat pocit bezpečí a zajišťovat jí psychologickou podporu. Po narození miminka umím poradit s kojením i s péčí o novorozeně, a když je to potřeba a domluvíme se tak, pomáhám čerstvé rodině i s různými dalšími potřebnými věcmi. Budoucí rodiče si mne obvykle sami vyhledají i zaplatí. V ČR služby dul prozatím bohužel neplatí zdravotní pojišťovny.
Oslovují mne hlavně prvorodičky, ale také ženy, které byly s prvním porodem nějak nespokojené a příště chtějí zažít jinou porodní zkušenost. Zkrátka - chtějí být na porod lépe připraveny, přemýšlejí o jiných alternativách, jiné porodnici, o porodním domě či porodu doma.
O dulách se říká, že jsou nejšetrnějším prostředkem proti porodním bolestem. V nejznámější knize o dulách od autorů Marshalla a Phyllis Klausových a Johna Kennela „Mothering the Mother“ (v češtině vyšla pod názvem „Porod s dulou“) se uvádí, že přítomnost duly u porodu snižuje v průměru délku první porodní doby o 25%, použití oxytocinu o 40%, užívání léků proti bolestem o 30%, použití kleští o 40%, žádosti o epidurální anestezii o 60% a počet císařských řezů o 50%. Kdyby duly byly lékem v kapkách, tabletách nebo injekcích, bylo by neetické takový lék rodičkám nepodávat, řekl Dr. Klaus na svém vystoupení v Praze, když zde v roce 2004 se svou ženou českou verzi knihy křtil.
V českých porodnicích máme jako duly různé zkušenosti. Někde na nás pohlížejí spíše jako na vetřelce, jinde už vědí, že jsme pro rodičky a nakonec i pro porodnické profesionály velkou pomocí, a tak nás vítají.
Naše porodnictví by potřebovalo věnovat více pozornosti psychologickým a duchovním rozměrům porodu. Často bývám svědkem toho, jak si ženy stěžují, že v porodnici nenašly dost prostoru a trpělivosti pro své potřeby. I příčinou narůstající četnosti císařských řezů je dle mého pozorování snaha o bezpečnost a pohodlnost z hlediska přítomného lékaře a momentální chvíle. Císařský řez se na první pohled může jevit jako zvládnutelnější než nevyzpytatelný spontánní porod, zvláště když porodní práce trvá příliš dlouho. Představa, že porod musí běžet rychle, jinak je pro ženu a dítě příliš vysilující a nebezpečný, je hojně rozšířená, ale není tak docela pravdivá. Uměle vyvolávané kontrakce bývají mnohem bolestivější a ženy po lékařsky vedených porodech často na porod vzpomínají jako na traumatickou zkušenost. Takže z mého pohledu je příčinou mnoha „nepovedených“ porodů především všudypřítomný spěch a obavy. Spěchá se na matku i na nového tvorečka, nerespektuje se jejich naturel, jejich souhra. Dalším úskalím bývá nedostatečné naladění se rodičky pro porod - není schopna se uvolnit, necítí se dobře, neumí odpojit sebekontrolní mechanismy a plně se oddat porodnímu procesu. Něco takového je v praxi možné, pokud má žena dostatečné soukromí. V porodnici, kde je každé dvě hodiny připojen monitor, jednou za půl hodiny poslech ozev plodu a co chvíli vaginální vyšetření, je to obtížnější. Mnozí průvodci těhotných žen a později matek na porodních sálech a odděleních šestinedělí prozatím o takovémto pozadí porodu nic netuší. Porodníci nejsou psychologové. Porod pro ně končí v momentě, kdy se dítě narodí a kdy vyjde ven placenta. Jak se žena s porodním zážitkem vyrovná po psychické stránce, je už na ní.
Tohle všechno ale pokládám za stávající vývojovou etapu a věřím, že bude líp. Vždyť už dnes je líp než bylo před lety, a služby dul začínají být docela běžné.
Z mých osobních statistik jsem zjistila, že pokud jsem doprovázela ženy u porodu, pouze v jednom případě byl porod ukončen císařským řezem. Vysvětluji si to větší pohodou a pocitem bezpečí rodiček i jejich osobní přípravou k porodu, ať už do ní počítám přípravu celým životem, nebo tu předporodní.
Jako dula prožívám neopakovatelné životní zkušenosti. Musím být připravena být ženě po boku v každé životní situaci a doprovázet ji třeba i v těch nejtěžších chvílích, jako je např. nečekané úmrtí miminka před porodem. Děťátko se rodí mrtvé, někteří rodiče se s ním chtějí rozloučit, chtějí si je pochovat, a dula je v tomto případě velmi dobrým spojovacím článkem mezi zdravotníky a rodiči.
Naštěstí ale k práci dul patří hlavně radost. Ráda vzpomínám na třeba jeden porod v domácím prostředí, kdy se rodící žena natolik uvolnila, že některé z posledních kontrakcí doslova prozpívala a sama si tak připravila nečekaně silný prožitek. Dalo by se říct, že si svoje miminko vyzpívala.
Z mé dulí zkušenosti vyplývá, že čím více žena rozumí své roli, čím více si uvědomuje kým je, tím má lepší šanci pochopit a prožít zrození svého miminka i své mateřství.
Zaznamenala Eva Labusová
www.evalabusova.cz
Dvanáct doporučení, jak být úspěšně kojen(a).
(S laskavým svolením organizace „Anonymní děti“)
- Vybírejte si pečlivě zemi, kde se máte narodit. Pokud se narodíte např. v Dánsku, je pravděpodobnost, že vás budou úspěšně kojit dvakrát vyšší než ve Francii.
- Vybírejte si pečlivě svou babičku. Je pravděpodobnější, že vás budou kojit k vaší úplné spokojenosti, pokud vaše babička z matčiny strany kojila své děti, zvlášť maminku, když ještě byla malá.
- Vybírejte si pečlivě svou maminku. Je pravděpodobnější, že vás bude kojit snadno, pokud vás mohla porodit (jestli k tomu ovšem dostala možnost) bez užívání léků a bez lékařských zásahů.
- Buďte asertivní od samého začátku. Snažte se najít prs tak brzo po porodu, jak je to jen možné. Ideální je, pokud se vám to podaří už během první hodiny poté, co jste vylezli ven z dělohy.
- Vyhýbejte se všemu, co má agresivní pach. Váš čich je váš nejlepší vůdce k prsní bradavce, a je to zároveň jeden z prvních způsobů, jak poznat svou maminku.
- Travte spoustu času tak nazí jak je to jen možné, v těsném kontaktu kůže na kůži se svou maminkou.
- Mějte obě ruce volné, abyste se mohli dotýkat těla své maminky, když pijete z jejího prsu. To je kontakt ruky a úst.
- Vybírejte si pečlivě svou rodinou postýlku. Pokud je nízká, budete se vy i vaše maminka cítit bezpečněji. Vaše maminka nebude mít strach, že z ní vypadnete. A pokud je postýlka dost široká, může se v ní najít dost místa i pro dalšího člena rodiny, jako je váš tatínek.
- Dávejte vždycky zřetelně najevo, co potřebujete. Jakmile vaše maminka pochopí, co to je, začne v sobě uvolňovat oxytocin, aby jí začal reflex vypuzování mléka z prsu.
- Když vaše maminka sní něco, co máte rádi i vy, dejte jí o tom vědět.
- Neustále připomínejte své mamince, jak se vám rychle vyvíjí mozek. To může ovlivnit skladbu její stravy.
- Nekousejte svou maminku, až vám vyroste první zoubek.
(z knihy Láska jako věda – Michel Odent)
